+420 777 888 042 
Gramo sestavy
O audio technice
Dnes bereme přenos zvuku jako něco zcela samozřejmého. CD disky, MP3 soubory a další audio přenosy, to vše patří k našemu běžnému každodennímu užívání. Není to však tak dávno, kdy měli lidé možnost poslechnout si hudbu pouze živě od muzikantů. Dnešní gigantický, bohatý hudební průmysl by nebyl bez tohoto počátku.
Co bylo na začátku?
Thomas Alva Edison se na přelomu 19. a 20. století pokusil zaznamenat lidský hlas, respektive zvuk jinak, než notovým záznamem či písmem. Tím pokusem byla rycí jehla, která vyrývala různé drážky do voskem pokrytého válečku. Ve finále tak na jeho povrchu vznikla drážka, která ve spirále obtáčela celý válec. Na světě byl fonograf.
Roku 1878 započala éra snahy o co nejdokonalejší reprodukci, jelikož od tohoto okamžiku už hudbu nemusela vytvářet jen živá kapela nebo zpěvák.
Největší problém však byl materiál pro válečky-vosk. V roce 1988 vymyslel Emil Berliner zlepšení, a to umístit drážku se záznamem na plochu kruhové desky. Pro svůj druh záznamu zkonstruoval i první přístroj-gramofon.
Zlom učinil v roce 1952 vznik americké společnosti Record Industry American Association. Díky celosvětovému uznání se stal gramofon po 2. světové válce fenoménem. Lidé si začali gramofony běžně pořizovat a mohli si hudbu užívat i ve svých domácnostech.
Rozvoj materiálů umožnil výrobu desek z „vinylu“ neboli plastu. Časem došlo k zužování drážek, aby se toho na desku více vešlo a hrála déle. Výsledkem byly v 60. letech desky nazvané „Long Play“ neboli LP.
Gramofony setrvaly dodnes na stejné úrovní jako v 50.-60. letech 20. století, stejně tak gramofonové desky. Dnešní svět se k tomuto systému přehrávání hudby znovu vrací. A opět se shánějí informace, jak s těmito přístroji a nosiči zacházet, aby hrály co nejlépe.
Co bylo na začátku?
Thomas Alva Edison se na přelomu 19. a 20. století pokusil zaznamenat lidský hlas, respektive zvuk jinak, než notovým záznamem či písmem. Tím pokusem byla rycí jehla, která vyrývala různé drážky do voskem pokrytého válečku. Ve finále tak na jeho povrchu vznikla drážka, která ve spirále obtáčela celý válec. Na světě byl fonograf.
Roku 1878 započala éra snahy o co nejdokonalejší reprodukci, jelikož od tohoto okamžiku už hudbu nemusela vytvářet jen živá kapela nebo zpěvák.
Největší problém však byl materiál pro válečky-vosk. V roce 1988 vymyslel Emil Berliner zlepšení, a to umístit drážku se záznamem na plochu kruhové desky. Pro svůj druh záznamu zkonstruoval i první přístroj-gramofon.
Zlom učinil v roce 1952 vznik americké společnosti Record Industry American Association. Díky celosvětovému uznání se stal gramofon po 2. světové válce fenoménem. Lidé si začali gramofony běžně pořizovat a mohli si hudbu užívat i ve svých domácnostech.
Rozvoj materiálů umožnil výrobu desek z „vinylu“ neboli plastu. Časem došlo k zužování drážek, aby se toho na desku více vešlo a hrála déle. Výsledkem byly v 60. letech desky nazvané „Long Play“ neboli LP.
Gramofony setrvaly dodnes na stejné úrovní jako v 50.-60. letech 20. století, stejně tak gramofonové desky. Dnešní svět se k tomuto systému přehrávání hudby znovu vrací. A opět se shánějí informace, jak s těmito přístroji a nosiči zacházet, aby hrály co nejlépe.
DOPRAVA ZDARMA
4725 PRODUKTŮ
DÁREK K OBJEDNÁVCE
1400 VÝDEJNÍCH MÍST
NOVINKY PŘÍMO DO VAŠÍ E-MAILOVÉ SCHRÁNKY
